Žízeň

Ž Í Z E Ň

( D. Šustr - B. Šrůmová / D. Šustr )

Kam chodí černej kůň pít když stará řeka vysychá

a potok zmizí i s pramenem pod zemí

dokud žízeň má zůstává svobodný

než u lidí v ohradách dostane pít

a voda změní jeho lásku v otroctví

a vzpomínku na ní tu nevím kam, kam dám

je jen oživlej stín

Už možná tisíckrát přišel na zem soudnej den

a všechny kytky vášní spálil jeho mráz

můj vlastní svět je plnej tajnejch míst

kde prožívám svou žízeň a svůj smích

Žízeň je zákonem pouští

každýho z nás ovládá

před mýma očima černej kůň umírá

V ohradě místo je prázdný

jen stín po něm zůstává

Věřím že kdo jednou odešel zase se vrátí

když koryta déšť mění v divokou spoušť

můj vnitřní svět se tvýmu otvírá

a vzpomínky jak kytky rozkvetou

Žízeň je zákonem pouští ...